Včelařský rok je podobný kalendářnímu roku, má ale o 3 období víc.
Začíná v období, kdy končí na polích žně, tzv. podletím. Pak nastupuje podzim, který je typický odkvětem posledních nektarodárných a pylodárných rostlin. Zima je ve znamení včelího chomáče, předjaří prolety a prvním pylem. Jaro je ve znamení bouřlivého rozvoje včelastva. V časném létě je nejvíce práce s množením včelstev a prvním medobraním. Plným létem vrcholí všechny práce ve včelařském roce.
Podletí
Hlavním znakem podletí, které je začátkem včelařského roku, jsou žně. Je to období bez hlavních snůšek s výjimkou pozdní medovicové snůšky. Z rostlin významných pro včely kvetou v podletí slunečnice, pámelník, kustovnice, starček a podruhé kvete jetel.
S ubývající snůškou se projevuje u včel slídilství a loupež. Množství plodu pomalu klesá. Objevuje se vyhánění trubců. Včelstva se připravují na zimu přemisťováním zásob. Včely začínají vytvářet zimní sedisko.
Hlavním úkolem včelaře je v tomto období důsledná prohlídka včelstev, která mu pomůže v jeho rozhodnutích v začínajícím včelařském roce. Prohlídky by měli být zaměřeny na dostatečnou sílu včelstva a výkonnou mladou matku, dále na stav zásob. Pokles zásob, malý počet včel dělnic, špatně kladoucí matka nebo mezerovitý plod, to vše je potřeba při podzimních kontrolách eliminovat.
Podzim
Rozkvétání ocúnů signalizuje podzim. Na polích může ještě kvést hořčice, slunečnice a také svazenka. Tyto rostliny poskytují včelám poslední pyl. Včelstva se s příchodem studených dnů stahují do chumáče, za teplejších dnů pokračují v úpravě zásob. Některá včelstva plodují do začátku listopadu. Včely vyženou nepotřebné trubce a to tak, že jim nejprve nedávají potravu a později, jak jsou slabší a slabší, je vyženou do chladné reality před česnem.
Včelař se v tomto období zaměřuje převážně na dodané zásoby z podletí a přítomnost matky a samotnou sílu včelstva. Tyto prohlídky je třeba provést nejpozději do 15. října. Jsou to většinou poslední prohlídky v roce. Po těch by již včely měly mít opravdu klid až do jara, mimo veterinární opatření proti varoáze.
Zima
V přírodě se zima projevuje jako období vegetačního klidu. Na první pohled se může zdát, že veškerý život v přírodě vymizel. Pochody v živých organismech se však zcela nezastavují, jen se zpomalují a částečně ustávají. Včely překonávají zimu v určité životní aktivitě shluklé do chumáče. Metabolismus a aktivita včel v centru chumáče udržují potřebnou teplotu.
Uvnitř chumáče, kde se nalézá matka kolísá teplota od+20°C do +30°C. Na povrchu neklesne teplota pod 0°C. Pokud včelstvo není rušeno, vydrží na zásobách bez proletu až do jara. Vyrušováním včelstev se rozvolňuje chumáč, jeho vnitřní teplota se snižuje, stoupá životní činnost včel a zároveň se zvyšuje spotřeba zásob. V zimním období musí včelař dbát na to, aby na včelnici byl naprostý klid a včely nebyly rušeny žádnými vnějšími a vnitřními vlivy.
Co včelař musí udělat je odevzdání měli ze včelstev. Provádí se to tak, že podložky musí být po posledním ošetření na varoázu očistěné a ponechané min. 30 dnů. Pak se veškerá měl odebere, nechá vysušit při pokojové teplotě a zbavená mrtvolek včel se dá do kelímku od jogurtu, přeloží tkaninou a zajistí gumičkou. Tato měl se označí jménem a příjmením včelaře, adresou včelnice, registračním číslem včelnice a počtem včelstev. Takto připravený vzorek se odevzdá k vyšetření Zdravotnímu referentovi v ZO ČSV.
Předjaří
Předjaří se vyznačuje rozkvětem olše lepkavé, pro včely jsou významné lísky a jívy. Dále kvetou sněženky, bledule a sasanky. S ustupující zimou začne matka se souvislejším kladením vajíček. S příznivějším počasím se množství plodu zvětšuje. Včelstvo se po vylíhnutí nové generace včel stává početnějším, což souvisí se zvýšeným přínosem pylu a nektaru. Rozvoj včelstva se zvyšuje. Zároveň roste spotřeba zásob a vzrůstá potřeba spotřeba pylu a vody. V této době se objevuje nebezpečí hladovění po vyčerpání zásob.
Včelstvo je složeno převážně ze starých včel – dlouhověké včely z podletí, což znamená stáří včel půl roku a více. Postupně budou tyto včely nahrazeny včelami letními – krátkověkými. Tyto včely budou lépe přizpůsobeny na práce v následujícím období, kdy je mnoho práce nejen v úlu, ale i mimo něj. Mladušky ještě ve včelstvu prakticky nejsou.
V teplejších dnech předjaří nastane čas hromadného proletu včel. Je-li včelař přítomen při proletu, pozoruje chování včelstev. Vyletují-li včely z úlu hromadně a po vyprášení se vracejí zpět, bude včelstvo v pořádku. Když včely vyletují ojediněle, včelstvo zesláblo. Krouží-li včely kolem úlu a některé zmateně pobíhají v česně nebo se nevracejí zpět, bývá to známka osiřelosti.
Za příznivé venkovní teploty je třeba vykonat informativní jarní prohlídku. Prohlídka se uskutečňuje za teplejších dnů, kdy je ve stínu teplota alespoň +10°C. Při této prohlídce se sleduje síla včelstva, množství plodu a zásob. Zjišťuje se přítomnost matky a jejího kladení. Mezerovitý plod nesvědčí o dobré kvalitě matky.
Jaro
Rozkvetem třešně ptačí, začíná včelařské jaro. Pak následují ovocné stromy, třešně, slivoně, jabloně a hrušně, ze kterých mají včely první snůšku. Nyní již včelstva silně plodují a sílí novými generacemi včel. S přínosem sladiny i pylu se dostaví stavební pud. Po první snůšce z ovocných stromů přichází snůška z řepky ozimné. Ta tvoří v posledních letech na většině našeho území významný zdroj včelí pastvy. Snůška z řepky je v podstatě první hlavní snůškou.
Hlavním úkolem včelaře v tomto období je včasné rozšiřování plodiště. Poprvé se u nás silnější včelstva rozšiřují ve druhé polovině dubna. Co včelař nikdy neovlivní, je samotné počasí. Každý rok, každá sezóna je jiná. Jaro se často projevuje nestálostí v počasí. Střídání teplot a srážek ovlivní, jak se včelstvo rozvíjí v úlu. Dokonce dlouho trvající ochlazení může včely zpomalit v rozvoji natolik, že není schopno jít do hlavní snůšky v dobré kondici. Úkolem včelaře je co nejvíce eliminovat věci, které ovlivnit dokáže.
Časné léto
Dokvétá řepka a koncem května trnovník akát oznamuje svým rozkvětem časné léto. Do této doby musí být včelstva na vrcholu sily. Není-li včas nasazen medník, včelstvo se projeví rojením. Vrcholí plodování, matka dosahuje v kladení nejvyšších výkonů. V lesních porostech se objevuje medovice, také kvete maliník. Toto období je nejvodnější k odchovu matek.
V časném létě dochází nejčastěji k rojení, které je přirozeným způsobem rozmnožováním včelstev. Příčiny rojení mohou být různé. Někdy je to vlastnost včelstva, které se vyznačuje rychlým růstem a vrcholu dosáhne dříve, než začne hlavní snůška. Jindy bývá příčinou nedostatečný prostor, nebo také stará matka. Rojení je sice přirozená vlastnost včel, ale příliš včelaře netěší, protože znamená ztráty na medných výnosech.
Jakmile včelař zjistí v mednících zavíčkované zásoby, znamená to, že včely zpracovaly nektar na med. Zavíčkování také naznačuje, že med je zralý a lze jej vytočit. Zralost medu lze 100 % ověřit refraktometrem, který přímo na své stupnici ukáže, kolik je obsah vody v medu a tím jeho zralost. Med vytáčíme, až dosáhne hustoty vody pod 20%, jinak by mohl zkvasit. Platí, že čím je hustší med, tím je jeho kvalita lepší. U medovicových medů se můžeme setkat s nižším obsahem vody, což není na závadu, ale naopak. Hranice, pod kterou včely med již více nezahustí je 14,46 %.
Plné léto
V červnu a červenci rozkvétá lípa, která je hlavní rostlinou plného léta. Na počátku tohoto období bývá často nepříznivé a deštivé počasí. Snůšku dávají na polích kultury máku, hořčice, svazenky. Později dávají hlavní snůšku lesy, převážně v podobě medovice. Včelstva jsou na vrcholu sil a v krátké době jsou schopny nashromáždit velké zásoby. Za chladného a deštivého počasí se ještě může objevovat rojová nálada, protože není plně využita pracovní energie létavek. Matka postupně omezuje kladení.
Někteří včelaři odstraňují před snůškou matku ze včelstva, aby zastavili úplně plodování a zvýšili tak výnos medu. Závěrečným odběrem medu nakonec vrcholí včelařova práce ve včelařském roce.